Sakura mu poděkovala naposledy ho políbila na tvář a odešla, udělala vše jak si domluvili. Itachi to bežel říct akatsuki a ti běželi a uviděli jen krev a kousky jejích šatů, zdrceni odešli. Itachi tam zůstal ještě stát. V duchu si říkal: Hodně štěstí Sakuro, jsme rád za to že jsme se potkali a mohl s tebou ztrávit tak krásné chvíle. Sakura běžela lesem, už se stmívalo a objevila se černo černá tma. Sakuře to, ale nevadilo a pokračovala v cestě dál. Když v tom uviděla světlo ohně. Zastavila se a koukala na osobu, sedící před ohněm, byl to Sasuke. Musim uznat, že se vůbec nezměnil, je dokonce i hez¨ký, ale to byl vždycky, jako malá jsem ho milovala, ale teď? Miluju ho? Co to tady plácám! Sakura se zarazila když Sasuke promluvil. "Pojď ošetřím ti to a dám nové šaty." řekl Sasuke a dál seděl u ohně. Sakuře ty rány nevadily, ale spíš jí byla zima. Nic nenamítala a šla. Sedla si vedle ohně. Sasuke zatím vytáhl lékárničku. "Lehni si." řekl Sasuke a vyhrnoval jí tričko, ale jen po prsa. Sakura měla obrovský šrám na břichu. "Nebude to takhle lepší?" řekla, když viděla že Sasukemu to triko v zavazování obvazů překáží. Sundala si tričko a byla tam jen v podprsence. Sasukeho to uvedlo do rozpaků, ale nenachal to na sobě znát. "Jo je to takhle lepší." řekl a věnoval se dál ráně co měla Sak na břichu. "Hotovo." řekl po 10ti minutách. "Děkuju." ekla Sakura a začala si oblékat své tričko. "Počkej." řekl. Sakura si tedy znovu své triko sundala. "Tady máš." řekl Sasuke a podal jí své triko-košili (Určitě víte jaké má Sasuke v Shippudenu tu košili :) ) Sasuke podal Sakuře svojí košili. Sakura nic nenamítala, svlíka si triko ä oblíkla si košily, jako kdyby tam nebyl. Sakuře bylla velká, tak si ohrnula rukávy a sundala si i kalhoty, jeho košila jí byla až po kolena. "Už půjdu." řekla Sakura a vztala. "Děkuju.... za všechno" řekla a zmizela. Sasuke rychle uhasil oheň, zbalil věci a vydal se za ní. Sakura měla pořádný náskok, protože Sasukemu to trvalo dlouho. Sasuke už byl skoro u brány Konohy, ale uslyšel rány a výkřik. "Sakuroo!!!" Zakřičel a okamžitě se rozeběhl na místo, odkud křik přicházel. Když přišel, nikdo už tam nebyl, jen jedna osoba, ležící v kaluži krve. "Sakuro!" zakřičel a přiběhl k ní. Klekl si na kolena. "Sakuro, musim tě dostat do Konohy co nejrychleji." řekl a chtěl jí vzít do náruče. "P-po-čkej.... K-dyž, mě ve-zmeš, t-tak vy-krvá-cim." řekla koktavě. "Sakuro...." řekl a rozplakal se. Sakura vypadala opravdu strašně v ¨břiše, měla zapíchnutou katanu a byla skrz na skrz probodnutá. Jediný pohyb a byl by konec. "Sakuro, jak dlouho ještě vydržíš?" Zeptal se jí. "Asi půl hodiny maximálně." řekl v klidu. To Sasukeho velice překvapilo. "Proč?" Zeptala se a vykašlala krev. "Sasuke já se zítřka nedožiju, ven mě do Konohy, chci se se všema rozloučit." řekla. "Ne Sakuro, já je sem všechny, které máš ráda zavolám." řekl a udělal několik pečetí. Během 5ti minut se všichni objevili na místě. Tsunade se rozplakala, protože věděla že je to smrtelné, vysvětlila situaci všem a ty smutně na Sakuru koukali, klečeli u ní a společně vzpomínali na polečné chvíle, mise co spolu měli, na všechno dobrré a všechno špatné. "Já........
Pokračko příště!! :)












jaj další kapitolka už se do toho pouštím jinak krásnej design a sry že sem tu dlouho nebyla