založení blogu: 13. května 2009

POZASTAVENO NA DOBU NEURČITOU

AKTUÁLNĚ:


Propagace vítězů:
1. místo v SONB --->> Rámen-chan




Povídka pro mě od Kami

25. října 2009 v 14:22 | Yuriko Watanabe |  Im
Je úúžasná! děkuju moc :)




"Yuriko, pospěš si!"
"No jo, no jo."
Už tak sem byla dost vystresovaná i bez senseiova popohánění. Přijdeme pozdě. Vím to. Nemáme šanci doběhnout do Písečné na chuniskou zkoušku včas a určitě začnou bez nás. Slunce nepříjemně pálilo a v botách sem měla aspoň kilo písku. Zničehonic se nám na rozpáleném obzoru začaly vlnět obrysy vesnice. Netrvalo dlouho a byli jsme tam.
"No konečně, zkouška začíná na deset minut, pospěšte si do hlavní síně!"
Jen jsme přikývli a udýchaní, upocení a unavení jsme běželi dál. Doběhli jsme akorát, zrovna, když jsme se usazovali vstoupil do místnosti hlavní zkoušející. Ještě jsem se stihla rozhlédnout po místnosti. Byly tu čtyři týmy z Listové, včetně nás; tři z Kamenné, jeden z Vodopádovy, dva z Travnaté, tři z Bleskové, tři z Mlžné a čtyři z Písečné. Všichni vypadali silněji než my. To bude zajímavý.
"Takže, ninjové, já jsem hlavní zkoušející této zkoušky a jmenuju se Baki. Tahle zkouška bude trochu jiná, než jste zvyklí. Nebudou se psát žádné testy."
Celou místností to zašumělo, nejvíc rozhořčení byli asi ti, co se na to učili.
"Ticho tam! Nebudou se psát žádné testy, protože v praxi by vám to stejně bylo k ničemu. Jako chuninové budete muset často vést své týmy nebezpečným terénem, abyste donesli důležitou zprávu, či svitek, či nějaký důležitý předmět.
Takže váš první úkol bude donést sdělení vašemu senseiovi. Bude to jedna jednoduchá věta, kterou budete znát jen vy."
Z davu se ale ozval nesouhlas.
"To pak bude ale hrozně jednoduchý!"
"To bych neřekl a nepokřikujte mi tady. Budete totiž pro své týmy získávat body. Dostanete body nejen za tu větu vaší co řeknete, ale i za další věty, co donesete. Po cestě totiž můžete ostatní týmy libovoně napadat a pokoušet se z nich dostat jejich větu. A v lepším případě i věty ostatních týmů. Na konci dostanete deset bodů za to, že svou větu donesete. Dalších dvacet bodů, pokud vám ji nikdo nevzal a pak patnáct bodů za každou ukořistěnou větu.
Teď běžte každý ke svému senseiovi, ten vám řekne, jakou větu budete mít a odvede vás na stanoviště."
Tak trochu zklesle jsme šli za naším senseiem. Tohle nebude lehký. Sensei k nám přistoupil.
"Takže děcka, vaše věta je-"
"NE!"
Všichni jsme se zděšeně podívali na Yuki, naší týmovou parťačku.
"Neříkejte nám to, sensei. Bude mnohem lepší, když větu bude znát jen jeden z nás. Tak bude méně pravděpodobné, že se jí někdo dozví."
Dívali jsme se na ní překvapeně, ale i s úctou. Yuki si vážně zaslouží stát se chuninem. Proto jsem ji taky navrhla, když jsme přemýšleli, koho větou pověřit. Trochu zaraženě, ale potěšeně souhlasila.
Vyběhli jsme na poušť. Jen písek. Žádné místo, kde se ukrýt. Téměř všechny týmy šli každý jinou trasou, ale cíl byl pro všechny hodně blízko sebe. Až na to šílený vedro šlo všechno celkem dobře. Nešlo nám moc o to získat věty ostatních, hlavně donést tu naší a nenechat si ji vzít. V tu chvíli se před námi do písku zabodnul kunai s výbušným lístkem. Instinktivně jsme uskočili dozadu. Před námi se zjevila partička Mlžných ninjů.
"Ale ale ale...Listoví ninjové...co takhle udělat dohodu? Vy nám řeknete svojí větu a my vám neublížíme."
To už jsme byli všichni nastartovaní. A v tom sem dostala nápad. Věděla jsem, že za to zaplatím, ale pomůžu tak hodně týmu. S veškerou odvahou co jsem dokázala ve svém těle nabrat sem zařvala:
"Nikdy vám naši větu neřeknu!"
Za fascinovaných pohledů mých parťáků a vítězoslavných pohledů nepřátel mě jeden z Mlžných chytil kolem pasu a i s jeho týmem prchal. Když jsme byli takových pět nebo šest kilometrů od mého týmu, tak zastavili.
"Jsi pěkně hloupá, když hned na začátku na sebe práskneš, že větu znáš ty. Tak fajn, řekni nám ji."
"Ne!"
V tu chvíli mi přilétla facka.
"Dělej!"
"Nic vám neřeknu."
Dali mi ještě jednu ránu, větší. Přemýšlela jsem. Můj tým jasně věděl, že mě nemá zachraňovat, věděl, že bych jim za to dala ještě přes hubu. Dokončení mise je důležitější. A teď by mohli být tak na půl cesty...mohla bych těmhle Mlžným říct něco falešnýho...ale zase nevím jaký věty se používají, aby mě hned neodhalili...hold to budu muset vydržet dokud to nevzdaj.
"Ihned nám řekni vaši větu!"
Kluk už napřahoval ruku k další ráně, když v tom ho někdo chytil za zápěstí. Nemohla jsem věřit svým očím. Byl to Uchiha Sasuke s jeho týmem. Polkla jsem. Uchiha Sasuke...mladší bratr mýho kluka, i když stejně starý jako já. Nevypadal zrovna mile, zkroutil Mlžnýmu mu ruku za zády.
"Tomu říkáte odvaha? Tři kluci na jednu holku? Takže teď se jí hezky omluvíš a vyklopíš jí všechny věty co znáš."
"Ani náhodou."
Růžovovlasá dívka, co byla se Sasukem v týmu, přišla k mohutnému stromu (protože už jsme byli na kraji pouště), jen lehce se ho dotkla a ten se rozlétnul na statísíce malých třísek. Mlžní hlasitě pokli.
"Vážně ne?"
Okolo Sasukeho začaly proudit blesky.
"Tak jo, tak jo! Omlouvám se a...Vítr vane mezi stromy. Kůň běží po pastvině. Hvězdy září stříbrným světlem. Růže se krví barví do ruda. Krkavci už krouží nad bojištěm. Víc toho nevím!"
"Fajn, tak teď zmizte a už se nevracejte."
Pak se obrátili na mě.
"Jestli chceš, pojď s námi, Listoví senseiové jsou blízko sebe."
Přikývla jsem a pořád ještě ohromená jsem se vydala na cestu. Zanedlouho už jsme viděli naše stanoviště. Ještě jednou jsem jim poděkovala, a vydala jsem se k mému senseiovi, kde čekal i zbytek týmu.
"Yuriko! Není ti nic?"
"Ne, jsem v pohodě, sensei..."
Rychle jsem mu zopakovala všechny věty. Ostatní na mě zírali jak na něco mimozemského, tak jsem jim poté ještě musela vysvětlovat, co se stalo.
Druhé kolo mělo být až zítra a to měly být souboje, kde proti sobě bojovaly celé týmy. Večer, jsem nemohla usnout, tak jsem se šla projít. Večerní Písečná byla krásná.
"Co ty tu takhle pozdě?"
Otočila jsem se, i když jsem ani nemusela, ten hlas bych poznala všude.
"Jen se tak procházím a ty?"
"No...já tě přišel pozvat na ramen."
Překvapeně jsem se na něj podívala.
"Sasuke, já přece chodím s Itachim."
"No a co? Za jeden přátelský mi snad hlavu neutrhne, ne?"
Chvilku jsem ještě váhala, ale pak sem souhlasila. Ramen tu měli skoro tak dobrý jako v Listové. A se Sasuke je legrace. Celou dobu jsme se povídali a smáli. Možná až moc...měla jsem z toho v noci, když jsem odcházela, takový divný pocit.
A jako by to nestačilo, čekalo mě ráno zvláštní překvapení. Na boje se mohli přijít podívat i ti, co se neúčastinili. Když jsme měli přijít na řadu, všimla jsem si, že na jedné z tribun sedí Itachi a usmívá se na mě. Zhluboka jsem se nadechla. Co to bylo za pocit, co jsem cítila?
Boj pro mě nebyl až tak velký problém. Hned na začátku jsem vytvořila dva velké vodní draky, Yuki mě doplnila blesky a Nagashi, po tom, co moji draci totálně zmáčeli jak stadion, tak smetli protivníky, to kombo ještě dokončil technikou Doton, kdy stadion proměnil v jednu velkou bažinu. Do dvou minut jsme to měli vyhraný. Itachi mě šel přivítat.
"Ahoj krásko, šlo ti to skvěle."
Políbil mě. Usmála jsem se na něj. Pak jsem ale za jeho zády spatřila Sasukeho ublížený pohled a úsměv mi ztuhnul. Ten divnej pocit pořád narůstal.
I když jsem věděla, že bych neměla, omluvila jsem se Itachimu, že jsem po boji unavená a chce se mi spát, počkala jsem asi hodinu v pokoji, mezitím Itachi snad usnul a pak sem se vydala na stejné místo jako včera. Čekal tam. Když mě spatřil, nejdřív byl zaražený, ale pak se usmál.
"Co tu děláš Yuriko?"
"Dlužim ti ramen, Sasuke, ne?"
Mrkla jsem a něj a on se zakřenil. Pak jsme se vydali na ramen jako včera. Vyprávěl mi o sobě, o svém dětství, jak kdysi Itachimu vyměnil zubní pastu za lepidlo a on ho pak se zuby slepenými k sobě honil po celém sídle Uchiha a já smíchem nemohla ani jíst. Bylo mi se Sasukem hrozně dobře. Když už sem chtěla jít, chytil mě za zápěstí. Otočila jsem se, ale hned jak jsem to udělala, políbil mě. Byla jsem v šoku. Projel mnou proud větší než chidori. Pak se rozloučil a s úsměvem odešel. Já se omámeně vrátila na pokoj.
Druhý den si Itachi všimnul, že jsem nějaká divná, ale nechal to být. Třetí kolo zkoušky byla zkouška schopností. Měli jsme každý sám podle mapy určit nejvhodnější cestu k cíly, rozhodnout, která rostlina by se hodila na získání pití, která na získání jídla, ze které by se dal vyrobit nejúčinnější jed a naopak zase protijed. Dále jsme měli za úkol bojovat s různými typy zbraní...za všechno jsme dostávali body.
Pak nastal konec zkoušky. Body se sečetly. Od určitého počtu bodů se geninové stávali chuniny. Sensei si nás nechal zavolat.
"Takže abych to dlouho neprotahoval. Po součtu bodů za všechny tři kola, vyšlo, že vy tři jste...uspěli! Gratuluji vám, ode dneška z vás jsou chuninové!"
Yuki a Nagashi měli hroznou radost. Já ale pořád zůstávala vážná. Odpoledne to už Itachi nevydržel.
"Co je s tebou, Yuriko?"
"Musím si s tebou promluvit Itachi."
"Jasně, co se děje?"
"Chci...chci se rozejít."
"Cože?! Proč?"
"Já...nevím jak to říct...asi...asi miluju tvýho bratra."
To Itachiho dokonale uzemnilo. Ještě nějakou chvilku se z toho vzpamatovával.
"Tak to všechno mění...a...budeme alespoň přáteli?"
S radostí v očích jsem ho obejmula.
"To budu ráda."
"Tak co tu ještě děláš?"
Nechápavě jsem se na něj podívala.
"Běž, za Sasukem, ne?"
Dala jsem mu pusu na tvář a rozeběhla jsem se směrem k pokojům Listové. Sasuke byl v pokoji sám a i přes to, že se stal chuninem, jak nám sensei ještě říkal, byl dost vážný, skoro až smutný. Vběhla jsem do pokoje a políbila ho. Byl hodně překvapený, ale nevypadal, že by mu to vadilo.
"Yuriko počkej, co děláš? Co Itachi?"
Jen jsem se šibalsky usmála a znovu ho políbila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Libí se vám mé povídky?

!! ANO !!
NE

Komentáře

1 *Masíí tvé SB xD* *Masíí tvé SB xD* | Web | 25. října 2009 v 15:00 | Reagovat

dobre prepisu si te..

2 mia mia | 25. října 2009 v 16:29 | Reagovat

krasa

3 *♥*Cassííík*♥* *♥*Cassííík*♥* | E-mail | Web | 25. října 2009 v 20:11 | Reagovat

Fakt pěkné moooc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama